Efekt Streisandové by měl být přejmenován na Efekt Elona Muska

Glosa
1
Efekt Streisandové by měl být přejmenován na Efekt Elona Muska
Fotografie: Timothy Newman, unsplash.com

Znáte takovou tu situaci, kdy se dítěte zeptáte, co to má v ruce a ono to začne schovávat za zády, čímž jenom zvýší vaši zvědavost? Zajímavé je, že podobnou chybu dělají i dospělí, dělají ji znova a znova a internet ji vždy obludně nafoukne. Tak, jako se to stalo Elonu Muskovi, který by v tomto prostředí měl umět chodit ze všech nejlépe.

Píše se rok 2003. Internet funguje bez dnešních všudypřítomných sociálních sítí, ale i tak se zde odehrávaly věci, které vešly do dějin. To ale fotograf Kenneth Adelman nejspíše neplánoval. Když sedal do letadla s tím, že bude pořizovat snímky kalifornského pobřeží, nechtěl zachytit místní celebrity nebo jiné nepřístojnosti, jeho cílem byl vědecký výzkum, konkrétně mapování eroze pobřeží. Pořízených 12 tisíc snímků však bylo umístěno na internet, kde začaly žít svůj vlastní život.

Obzvláště pak snímek s číslem 3 850. Ten zachycoval, kromě přírodních krás Malibu i dům herečky Barbry Streisandové. Té se samozřejmě něco takového nelíbilo (nezapomeňte, že mluvíme o době, kdy StreetView bylo čisté sci-fi), a tak dotčenou stránku žalovala. Pikantní na celé věci je, že než se celá věc dostala k soudu, kde byla z podstaty věci zveřejněna, měl inkriminovaný snímek celkem čtyři návštěvy. Dvě z toho pocházely od právníků žalující strany. Jakmile se případu chopila média, jen za první měsíc obrázek a s ním i hereččin dům vidělo 420 tisíc lidí.

Tento efekt se od té doby neustále vrací v různých podobách. A nejde jen o jednotlivé spory celebrit s bulvárními nebo jinými weby. Situace postupně vygradovala do něčeho tak absurdního, jako je „právo na zapomnění“, které je dokonce zakotvené v evropské legislativě. A to přesto, že každý alespoň trochu příčetný člověk musí alespoň tušit, že nutit internet něco „zapomenout“ je stejně absurdní představa, jako se snažit něco vymazat z lidské paměti.

Proto je s podivem, že někdo tak mediálně a technologicky zběhlý, jako je Elon Musk, se chová stejně jako jako již zmiňovaná Streisandová před dvaceti lety. Nebýt toho, že Musk začal řešit problémy se zobrazováním jinak dostupných údajů o poloze svého letadla, nejspíš by o něm vědělo jen pár nejskalnějších fandů. On to chtěl ale nejdříve řešit po dobrém, a to pomocí úplatku. Když to nevyšlo, zkusil to opět penězi, za které koupil Twitter a ze své pozice účet zakázal. A nakonec podle jeho slov nejspíše dojde na oblíbenou americkou kratochvíli: najímání právníků a dlouhý (a hlavně drahý) soudní spor.


V jednom z rozhovorů ohledně vedení Twitteru si Musk postěžoval, že je toho na něj hodně a že málo spí. Následky spánkové deprivace už pomalu začínají být vidět. Musk nejenže přihrál stovky tisíc sledujících jedné bezvýznamné stránce o jednom letadle, ale také nutí prakticky všechny uživatele Twitteru a internetu přemýšlet nad tím, jestli je perspektivní zůstávat na platformě, kterou někdo řídí z pozice absolutistického monarchy.