Chytrým hodinkám jsem propadl už před skoro dekádou, kdy jsem měl možnost podívat se na model, který tehdy Google dával vývojářům jako žhavou novinku. Původní idea druhého displeje chytrého telefonu se mi moc líbila. Přechod na na samostatné zařízení s Android Wear 2.0 už o poznání méně. No a dobu po přejmenování na Wear OS už symbolizuje jen stagnace a neustálé přešlapování na místě, kdy platformu předběhl nejenom Apple, ale i každý uzavřený systém výrobce, který to myslí alespoň trochu vážně.
1. Operační systém umí všechno, ale zároveň nic
V obchodě máte dvoje zdánlivě podobné hodinky: jedny stojí 10 tisíc korun a vydrží 2 dny, druhé koupíte za polovic a vydrží dva týdny – pro které se rozhodnete? Pro běžného uživatele to není dlouhé přemýšlení a jen fandové si vyberou zdánlivě horší variantu s tím, že ji pak díky otevřenosti operačního systému využijí daleko lépe.
Ale je tomu tak i ve skutečnosti? O chybějících aplikacích bude řeč v dalších odstavcích, ale Wear OS selhává i v naprostém základu. Třeba taková práce s notifikacemi. Zatímco Google spoléhá na hlasové odpovědi nebo nepoužitelnou klávesnici, takové Garminy nebo Fitbity na zdánlivě staromódní seznam předdefinovaných odpovědí. Hádejte, co funguje lépe. Když kliknete na ikonu mikrofonu, je dost velká šance, že v řetězci hodinky-telefon-internet-servery Googlu něco selže. Nejenomže žádný čas neušetříte, ale ještě se u toho naštvete.
A takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Někdy mám pocit, že programátoři Googlu vidí svou práci pouze v nějakém emulátoru a výrobci hardwaru už to za ně žehlit nechtějí nebo nemohou jako u telefonů. Tady je vidět, že chybějící Pixel Watch jsou větší problém, než se zdá.
2. Chybí aplikace, především ty „zabijácké“
Tohle všechno by se dalo přetrpět, pokud by mohl operační systém nabídnout něco jako protiváhu. Třeba takové notebooky s Windows jsou těžší a méně vydrží než konkurence s Androidem, ale přesto se pořád prodávají. Důvod je jasný: aplikace.
Google doufal, že když se svým jménem postaví za nějakou platformu, automaticky to přitáhne masu vývojářů, jako se to stalo u Androidu. Jenže opak je pravdou. Mnohdy nemá smysl pro tak malý displej cokoli dělat, jindy by to smysl mělo, ale manažeři nechtějí plýtvat cennými vývojářskými zdroji pro pár nadšenců. V podstatě tentýž smutný bludný kruh, jako jsme viděli u Microsoftu a jeho telefonů.
Osobně mi tak bude chybět pouze aplikace Keep, která mi pomáhala zvládnout velké nákupy pro rodinu. Návrat k Wear OS bych zvažoval, kdyby například Seznam přišel s verzí svých turistických map pro hodinky.
3. Chybějící asistent je promarněná šance
Mikrofon a mnohdy i reproduktor v chytrých hodinkách je skvělá šance, jak obejít nepohodlné ovládání na malém displeji. Jak jsem ale naznačil, je to velice nepohodlné, pokud to zrovna funguje.
Praktická ukázka demonstruje, v jaké katatonii systém uvízl. Poslat v jedné větě krátkou SMS z hodinek pro mě byla další „killer feature“, která dávala chytrým hodinkám smysl. Nyní je podobná schopnost už několik měsíců rozbitá. Hodinky pro ni chtějí nějaké oprávnění, které nemohou získat. Původně jsem si myslel, že je to kletba daná češtinou a neexistencí podpory pro tento jazyk v Asistentovi, ale chyba trápí i anglicky mluvící uživatele. Ironií je, že pokud udělám tovární restart hodinek, služba je opět dostupná. Tedy do chvíle, než se aktualizují Google Play Services, které jsou potřeba pro běh jiných aplikací. Google o tom ví, ale je mu to podle všeho jedno.
4. V bludném kruhu slepých uliček
Někdy přemýšlím, jestli není problém, že toho od hodinek chceme moc. Že něco jde, není důvod, že to bude dobře fungovat i v každodenní praxi. Vezměme třeba takové kapesní počítače. Už v devadesátých letech jsme tu měli Palmy, Psiony, různé edice kapesních Windows. Pokud si odmyslíme pionýrskou nostalgii té doby, byly to pro uživatele takových zařízení samé kompromisy a problémy: s výdrží, s kompatibilitou, s praktickou využitelností atd.
Možná jsou chytré hodinky s operačním systémem ve stejné fázi – prostě přišly moc brzo. Za dalších deset let budeme mít lepší baterie, výkonnější procesory a třeba i česky mluvícího Asistenta. Teprve pak takové hodinky budou šetřit čas namísto toho, aby ho spíš kradly.
5. Google se na platformu vykašlal a sám Samsung to nezachrání
Jako tenká červená nit se předchozím textem táhne Google a jeho apatický přístup. Zatímco u telefonů se opravdu snaží a jeho poslední generace Pixelů dokáže v mnoha ohledech držet krok se špičkou vývoje, hodinky jako by neexistovaly. A nejenom fyzicky. Nad Wear OS se proto vznáší zatuchlý odér jako nad jinými projekty, které Google nakonec poslal na hřbitov.
Samsungu se v tomto ohledu povedlo vykřesat alespoň malý plamínek naděje. Jeho poslední generace hodinek konečně nelaguje, má slušnou nabídku funkcí a také prozatím dobrou softwarovou podporu. Jenže je tu pár „ale“. Hodinky nepohání Wear OS, ale „Wear OS 3 by Samsung“. Z uživatelského hlediska je to samozřejmě jedno, ale trochu se tím ztrácí kouzlo otevřenosti Androidu. Jde to poznat i z chování Samsungu, který jako by si zkoušel hrát na Apple. Některé funkce hodinek oficiálně vyžadují připojený telefon stejné značky a standard bezdrátového nabíjení není čisté Qi, ale jeho korejská odvozenina.
I proto není dosud jasné, kdy a jestli dostanou starší hodinky aktualizaci. Minimálně do té doby jsme se s Wear OS rozešli, protože „každej z nás hledá někoho, kdo už nebude hledat nikoho jinýho, a do tý doby, než najdeme takovýho, kterej už nikoho nehledá, tak budeme hledat každej sám...“
To jen narážím na ty "aplikace". To je věc k ničemu, když hodinky jinak dělají co mají. A Garminy dělají :-) Snažit se hodinkami nahradit telefon je chybná cesta, důležitější je fantasticky umět ty základy.
Třeba Apple Watch mají aplikací mraky, ale nezvládají ten základ - vydržet dlouho bez nabíjení, a kvalitně monitorovat tělesné funkce a spánek, 24/7, řadu dní v kuse.