Týden s Nokií E90: dá se používat v roce 2014?

V diskusi jsem zastával názor, že ne vždy to nejnovější musí být nutně to nejlepší. Lidé nadšeně vyhlížejí každou novou desetinkovou verzi svého operačního systému a bouřlivě diskutují o podpoře a rychlosti nasazování u jednotlivých výrobců, aniž by tak tušili, co jim toužený upgrade přinese. Nezřídka kdy jsou to nejrůznější chyby, nové funkce to jsou taky, ale mnohdy je lze nahradit aplikacemi třetích stran. Jsme tak svědky stejného vývoje jako u osobních počítačů: přímo operační systém řeší kdejakou drobnost, ale zapomíná na svoji hlavní funkci – bezproblémovou komunikaci hardwaru a softwaru.

Jako příklad jsem dával do diskuse starý dobrý Symbian, konkrétně jeho třetí generaci, která se objevila ještě před masivním nástupem dotykových displejů. Vracíme se tak do roku 2007, kdy byl nejenom odhalen první iPhone, ale Nokia se svým Symbianem napsala jeden z milníků manažerských telefonů – Nokii E90. Tu jsem dával za příklad jako telefon, který by i přes svoje stáří mohl konkurovat dnešním dotykovým plackám.

Odpovědí na to mi bylo, ať si něco podobného zkusím používat v běžném provozu po nějak dobu, že se nebudu stačit divit. A tak se taky stalo: stařenka Nokia E90 se na týden stane opět mým hlavním telefonem. Budu vůbec schopen lhůtu absolvovat celou, anebo vypráší dnešním telefonům kožich a ukáže se, že kombinace hardwarové klávesnice, dvou displejů a dlouhé výdrže je něco, co dnes opravdu chybí a software se dá bez problému používat?

Veselé historky z natáčení

Jak se dalo čekat, telefon v zaprášené krabici bude po nějakých pěti letech úplně mrtvý. Logickou reakcí je připojit ho na nabíječku a pár hodin počkat. Ale tady na mě čekalo první překvapení.

Po nějaké době nabíjení se z telefonu začaly ozývat podivné zvuky. Kryt byl tak horký, že na něm nešla udržet ruka a trochu se vyboulil. Stará baterie se totiž nafoukla, a tak jsem ji z bezpečnostních důvodů už dále nepoužíval. Naštěstí se dá i dnes ještě snadno pořídit, a tak je po menší zastávce v obchodě telefon skoro jako nový. Zapomenout ještě nesmíme na adaptér pro SIM kartu do plné velikosti a můžeme začít.

Není tak rychlý, jak si ho pamatuji

Jedním z hlavních argumentů, proč honorovat dekádu starý Symbian je fakt, že moderní systémy na tom nejsou vždy úplně dobře s rychlostí. Výkony telefonů se neustále navyšují, stejně tak přibývá i grafických efektů a služeb běžících na pozadí, a tak koupě levného telefonu může být zatěžkávací zkouškou pro nervy.

Zcela překvapivě se podobně chovala i Nokia E90. Po většinu času vzorně a rychle odpovídala na podněty, ale občas si prostě postavila hlavu a i na obyčejný přechod mezi dvěma obrazovkami menu si musíte sekundu až dvě počkat. Tehdy jsme to brali spíše jako vlastnost, než jako chybu, ale kdyby se jednalo o dnešní telefon, asi bych kritikou nešetřil. Na druhou stranu posuďte hardwarové parametry a to, jak moc se liší od těch dnešních: jednojádrový procesor s taktem 330 MHz a 128 MB RAM.

U samotného systému a jeho aplikacích by se to dalo bez větších problémů přežít, naprosto to však diskvalifikuje webový prohlížeč. Chodit jinam než na textové verze webů byl projev „pokročilého masochismu“ už v době, kdy E90 kralovala. Každé zoomování znamená pár vteřin ztraceného času pro překreslení a k tomu si přičtěte mezeru ve vývoji a hlavně z dnešního pohledu bizarní ovládání, kdy klávesami honíte po displeji kurzor a snažíte se strefit do odkazu, což připomíná spíše nějakou počítačovou hru, než pohodlné surfování. Webový browser je jedním z velkých důvodů, proč E90 zůstane ve vitrínce.

Aplikace, základ úspěchu

Co uděláte při prvním použití telefonu? Samozřejmě nainstalujete aplikace a přizpůsobíte si celé vnitřní prostředí obrazu svému. I když jsem telefon aktivně používal a mě ho plně customizovaný (například poslední stažený mail byl z eshopu a informoval měl o faktu, že můj další telefon je připraven k vyzvednutí), za těch pár let se leccos změnilo.

Jen pro zajímavost je to třeba aktivní využívání cloudu, přesun komunikace z ICQ na Skype a Facebook a zapojení se do dalších projektů Googlu, než je jen mail. Něco z toho lze vyřešit přes webové rozhraní, ale aplikace je aplikace.

Samozřejmě je mi už dopředu jasné, že nemůžu dosáhnout stejné vybavenosti, jaké mám na Androidu. A přiznám se bez mučení, že i kvůli tomu jsem test předčasně ukončil po necelých třech dnech. Ale už samotná snaha o řešení problému byla také dost frustrující.

Ovi Store předinstalovaný v telefonu odmítal fungovat, bylo potřeba použít jeho webové rozhraní. To by samo o sobě ani tak nevadilo, ale aplikace se odmítaly instalovat s poukazem na prošlý certifikát. To se sice dá obejít nastavením jiného data, ale k pohodlnosti dnešních obchodů to je na hony vzdálené.

Když po vás Google hned při spuštění telefonu s Androidem požaduje propojení s účtem a zadání čísla kreditní karty, nelze se ubránit dojmu, že se jedná o velkého bratra. Na druhou stranu si pak v pohodlí procházíte obchod na počítači, posíláte aplikace do telefonu, bez problémů a nejistoty platíte a vůbec se nestaráte o nějaké problémy s kompatibilitou nebo jiné zádrhele.

V tomto ohledu se vývoj posunul hodně kupředu, i když cenou za to může být ztráta soukromí a také větší nároky na hardware a datové přenosy. Napadá mě k tomuto tato metafora: Symbian byl coby služebník na úrovni psa. Moc toho neuměl, ale také se na nic neptal a moc toho nesežral. Moderní Android (a stejně tak i iOS) je už takový komorník: inteligentní, plnící každé možné přání snad ještě dříve, než ho vyřknete. Nechá si za to ale náležitě zaplatit a hlavně také nevíte, co všechno o vás ví a komu to řekne.

S Googlem nejsem kamarád

Podobným způsobem pohoříte i při snaze propojit telefon s nejrůznějšími službami Googlu. Email samozřejmě synchronizujete přes IMAP a rozdílu ve funkčnosti si skoro nevšimnete, ale dál už je to horší.

Kupříkladu pro propojení adresáře a kalendáře se dá najít na postup, kdy se jakoby připojujete k synchronizačnímu serveru (podobá se to nastavení Exchange, které E90 zvládá dobře) a odtud si stahujete data. Chtělo by se zvolat hurá, ale celé to má pár nepříjemných zádrhelů.

Když odhlédneme od složitosti nastavování, pak je to fakt, že služba zůstala viset ve fázi betaverze a dál už se o ni nikdo nestará. Kalendář tak například neumí synchronizovat vícečetné kalendáře, nároční uživatelé by určitě našli víc podobných omezení.

Samozřejmě mluvíme o platformě, která je už nějaký ten pátek mrtvá. I kdyby ale nebyla, nelze se Googlu divit, že by se příliš nepřetrhnul v podpoře svojí konkurence.

Kéž by i ostatní takhle vydrželi

Jednu výhodu ovšem takovýto starší operační systém má: nižší nároky. I po dnu intenzivního hraní s telefonem mi zhruba třetina baterie zůstávala k dispozici, citujme ostatně dobovou recenzi.

V plném pracovním nasazení mi E90 vydržela necelé dva dny bez vypínání na noc a přihlášená do sítě 3G. To je hodnota, se kterou se již dá žít a dává jistotu, že vás E90 nenechá na holičkách v tu nejméně vhodnou dobu.

Nezdá se to jako nějak extrémně ohromující hodnota, ale je nutné uvážit, že E90 má baterii s kapacitou 1 500 mAh. Kdyby měla k dispozici dnešní hodnoty, možná bychom před sebou měli onen bájný týdenní smartphone.

Ještě jedna malá poznámka k velikosti. Vezměme třeba takovou Xperii Z1 compact, která bývá adorována pro své příjemné rozměry, zatímco E90 byla ve své době označována jako něco obrovského. Nový smartphone je přitom jen o 5 mm nižší, 8 mm širší a 10 mm tenčí. Co do objemu tak zaberou zhruba stejný prostor, přesto se naše relativní vnímání velikosti telefonů v poslední době značně proměnilo. Opět je potřeba se zeptat, jestli je to správným směrem.

Kam se poděl všechen ten dobrý hardware?

Krátké soužití s Nokií E90 mi brzy připomnělo, proč jsem si ji tak oblíbil a proč v mých vzpomínkách představovala potencionální konkurenci pro současné telefony. Nebyly to ani tak přednosti operačního systému, jako spíš hardware.

Asi nejvíce jsem si zamiloval klávesnici. Odpovídat na emaily najednou nebyl problém, a to nejenom klasickým „OK, podívám se na to, až budu u počítače“. Jakkoli dlouhý text nebyl problémem, ostatně více jak polovina tohoto textu vznikla přímo na komunikátoru. Proč dnešní výrobci tak zatvrzele ignorují kategorii QWERTY telefonů?

Jde samozřejmě o peníze. Montovat jednoduché placky z dotykových displejů a plastových šasi vyjde určitě levněji, ale opravdu by se nenašla dostatečně velká skupina lidí, která by byla ochotna zaplatit za kvalitu? Jak si tak prohlížím sedm let starou E90, je to přístroj, ze kterého solidnost jenom čiší. Vybrané materiály, pevně držící kloub anebo třeba jen velice robustně působící krytka paměťové karty, to jsou věci, na které dnes narazíte jen stěží.

Překvapivě dobré fotografie

Protože nedávno vydaný článek o zbytečné honbě za megapixely, vyvolal bouřlivou diskusi, nemohl jsem si nechat ujít možnost prověřit možnost, že tři megapixely jsou dostatečná hodnota, protože fotky z mobilu stejně asi tisknout nebudete.

A skutečně ano. Fotografiím nechybí detaily, mají slušné prokreslení i takových složitých struktur, jako je tráva nebo listí a dobré barevné podání. Při nižším osvětlení jde kvalita rychle dolů, ale před tím vás megapixely nezachrání.

Přijde někdy změna?

Shrnutím našeho malého experimentu tak může být konstatování, že i přes všechny ty výhrady jde vývoj u mobilních operačních systémů správným směrem, u hardwaru si tak jisti být nemůžeme. Když přišel první iPhone, vypadalo to, že jen vznikne další podskupina zařízení na pomezí telefonů a multimediálních přehrávačů. Jen málokdo si dokázal představit, že o necelou dekádu později budou skoro všechny smartphony vypadat jako potomci jednoho zařízení, které se od sebe navenek liší maximálně velikostí.

Vyvstává klíčová otázka: dočkáme se někdy změny? Najde se třeba mezi novými čínskými výrobci nějaký, který bude mít odvahu a bude experimentovat? Anebo něco takového není potřeba, protože současná jednoduchost telefonů není jejich nedostatkem, ale naopak předností?

PS: Už znám svůj ideální telefon

Krátké soužití s E90 a její přímé srovnání s moderními telefony mi mimo jiné poskytlo jasnou představu toho, jak by měl vypadat telefon mých snů. Stačilo by vzít podobnou koncepci jako má E90, jen ji přizpůsobit velikostně do poměru 16:9. Vnitřní displej s klávesnicí by zůstal stejný (samozřejmě s dnešními parametry), na vnějším plášti by stačil OLED displej s Android Wear, aby mě telefon příliš nerozptyloval. No a displej by mohl být otočný a překlápěcí, aby se zařízení dalo používat podle situace v různých módech.

A co vy, jakou zapomenutou hardwarovou koncepci byste rádi viděli běžet na dnešním moderním softwaru?