Sony Ericsson W710i: Walkman s duší sportovce

Telefony Walkman na českém trhu sklízí úspěch už pěknou dobu a rozhodně se nezdá, že by se něco mělo měnit. To se samozřejmě nelíbí Nokii, která se ovšem marně snaží sesadit krále z trůnu. Příchodem dalšího modelu s označením W710i si jen Sony Ericsson pojistil tuto nadvládu na další období. Spojil zde výhodu hudebního telefonu a ještě se trochu zaměřil na aktivní uživatele. A abych nechodil stále kolem horké kaše, jedná se o hudební véčko s krokoměrem. No ovšem nebudu jen chválit, nedostatky se bohužel také najdou. Z tohoto odstavce jste určitě poznali, že nás testovaný mobil velice zaujal, takže se můžete těšit na recenzi velmi vydařeného kousku.

Podrobné parametry

Vzhled, konstrukce – vrzající frajer

První dojem z hudebního véčka byl velmi dobrý a neustále jsem si ho musel prohlížet. Udělal na mě opravdu veliký dojem a opravdu od něj nešel odtrhnout zrak. Člověk by si řekl, že o žádnou stylovku rozhodně nejde a že design je takový celkem obyčejný, ale já jsem v něm určité kouzlo viděl. Telefon je poměrně velký a široký, což potvrzují i rozměry: 88 x 48 x 24,5 milimetrů. Jeho váha také není nejmenší a činí celých 101 gramů. Osobně mi to ale ani při běhu nevadilo, takže bych to nepokládal za velké minus.

Na první pohled vás v zavřeném stavu určitě upoutá veliký externí displej, o kterém se ještě zmíním. Vedle tohoto displeje se nacházejí celkem čtyři pogumované klávesy, sloužící pro ovládání hudebního přehrávače nebo rádia. Tento gumový materiál zároveň lemuje celou horní část a zabraňuje tak jejímu poškrábání. Jednu výtku bych k němu přeci jen měl. Přibližně po týdnu a půl jsem si všiml, že na některých místech guma nedrží tak, jak má a trochu se od těla odlupuje. Tato vada se poté nijak dál nerozšiřovala, a tak není jasné, jestli může vést k odloupnutí úplnému. Je však jisté, že to značí nižší kvalitu zpracování tohoto detailu a tudíž zpracování nelze tolik věřit.

Horní stranu doplňuje logo Walkmanu, název výrobce a čočka fotoaparátu. Rád bych se také zmínil o bílé ploše (stále mluvím o horní části véčka), která v sobě ukrývá lesklé stříbrné puntíky. Toto zpracování působí velice efektně a oživuje celkové vzezření mobilu. Profil těla narušuje výstupek antény v horní části, takřka neobtěžuje, spíše pomáhá omezit počet škrábanců zadního krytu baterie, kterých by tu jinak bylo po celém povrchu nespočet.

K otevření véčka je zapotřebí trochu větší síla, než je u jiných telefonů obvyklé. Ale zase nás celkový mechanizmus ujišťuje o jeho kvalitní konstrukci, která jen tak nepovolí. Také je zajímavé to, že po úplném otevření kloub „cvakne“ a celá konstrukce se jakoby zaaretuje. Totéž platí i pro zavřený stav a osobně jsem si takové zpracování nemohl vynachválit.

Je ovšem veliká škoda, že skvěle zvládnutém řešení kloubu otevírání kazí renomé vrzající kryty. Je to doménou především zadního krytu, který, ač má velmi složité zavírání a otevíraní, vrže i při sebemenším stisknutí.

Nebýt zadního krytu a ještě horního krytu výstupku antény, který je na tom podobně, máte pocit, že držíte v ruce pomalu ocelový telefon. Bohužel tomu tak není. Ještě bych měl nepatrnou výtku k systému uchycení SIM karty, z něhož se karta nevyndavá zrovna nejpohodlněji.

Zapomněl jsem se zmínit o obou bocích těla přístroje, z nichž na jednom se vyjímají dvě postranní tlačítka a na druhém zámek kláves a okénko infraportu. Závěrem by bylo vhodné podotknout, že W710i nemá nijak speciálně odolné tělo a tudíž není na místě spoléhat se na to, že je to přeci sportovní model. To by snad bylo ke vzhledu a konstrukci vše, pojďme na bližší prozkoumání klávesnice a displejů.

Klávesnice, displej – QVGA byste na skladě neměli?

Nebudeme ale zatím předbíhat, na displej se podíváme po klávesnici. Ta je velmi kvalitně zpracovaná, klávesy jsou pogumované a tudíž se na ní opravdu skvěle píše. Na první pohled si možná řeknete, že obsahuje kláves trochu příliš, ale osobně jsem většinu těchto „bonusových“ tlačítek využil. Abych byl přesný, tak pod navigační částí naleznete vpravo tlačítko pro spuštění internetového prohlížeče a na straně druhé další klávesu pro spuštění speciálního menu s posledními událostmi, vlastními zkratkami a spuštěnými aplikacemi. Úplně pod klávesnicí najdeme ještě dvě tlačítka – vlevo pro spuštění hudebního přehrávače Walkman, napravo pak vypínací klávesu. Neměli bychom opomenout ani tři klávesy postranní, pokud nepočítám zámek klávesnice.

Na boku je tedy spoušť fotoaparátu a tlačítka pro ovládání hlasitosti. U těch bych rád pochválil, že zesilující klávesa má na sobě vystouplý znak +, a tudíž ji snadno nahmatáte. Takže celkově můžeme klávesnici pochválit. Na řadu přicházejí oba displeje. Ten vnitřní zobrazí 262 tisíc barev technologií TFT, ale bohužel jen na 176 x 220 pixelech. Tím nechci říci, že by obraz byl nějak hrubý, ale hodnota 240 x 320 px by tomuto telefonu slušela rozhodně více. Vnější displej je velmi zvláštní, neboť je typu STN a zobrazí 4 stupně šedi. Podsvícení tohoto displeje je oranžové, ladí tedy k celkovému designu. Jeho kvalita je, dá se říci, průměrná. Nabídne pěkné rozlišení 128 x 128 bodů a informace z něj jsou krásně čitelné. V aktivním stavu je inverzní, pokud však v telefonu nastavíte jeho stálé zapnutí (což doporučuji), bude informace zobrazovat normálně.

Hlavní menu, ovládání – nové prostředí se opravdu povedlo

Mobilní telefon značky Sony Ericsson s novým softwarovým prostředím jsem měl v ruce poprvé, ale nemohl jsem si ho vynachválit. Vše je intuitivní, designově povedené a velmi výkonné. Nejvíce jsem obdivoval multitasking, který u jiných značek téměř nenajdete. Zajímalo mě, kolik spuštěných aplikací telefon vydrží. Nejprve jsem si zapnul hudební přehrávač – ten jsem následně minimalizoval a pustil se do spuštění předinstalovaných her. Bylo velikým překvapením, že telefon svižně „běhal“ i při běhu všech tří her. Přesto jsem však chtěl zjistit, kde je hranice. Zabrousil jsem tedy do aplikací, kde jsem spustil vlastnoručně nahraný ICQ klient Jimm, poté Music Mate, Pocket Training, ale když jsem se pokoušel otevřít aplikaci Walk Around, objevila se hláška „Operace se nezdařila“. S těmito všemi spuštěnými aplikacemi se mobil nedal ovládat, neustále „zamrzal“ a pomáhalo jen tlačítko pro návrat do pohotovostního režimu. Po přibližně třech minutách se mi podařilo postupně vše ukončit a jen pak jsem uznale pokyvoval hlavou, co tento telefon dokáže.

Velmi mě také zaujala nabízená témata, která měnila i styl menu. Nekoukal jsem tedy již na staré nudné menu, ale na nové a netradiční. Je pravda, že to netradiční se ovládalo daleko hůře a pomaleji, ale za styl se prostě platí. V průběhu používání tohoto telefonu jsem si také uvědomil, že neumí funkci v telefonech Nokia zvanou „Aktivní pohotovostní režim“. Je to celkem škoda, protože někomu se tahle věc může hodit a nemyslím si, že by to telefon nezvládl.

Telefonní seznam, telefonování – nic nového a ještě k tomu bez 3G

Z hlediska telefonování toho asi moc nezmíním, protože mobil umí vše, co se v tomto ohledu očekává, a více snad ani umět nemůže. Jedinou věcí, která zde chybí, je podpora 3G, ale myslím si, že vzhledem k ceně by to nebylo ani reálné.

Takovou drobnou zajímavostí je animující se logo Walkman na vnějším displeji při hovoru. Tato animace trvá přibližně minutu, poté se vypne. Je to docela efektní záležitost, trochu to oživuje jinak „nijaký“ vnější displej. Do telefonního seznamu uložíte standardních 1000 kontaktů a seznam je samozřejmě vícepoložkový, zahrnující mimo jiné obrázek volajícího a vlastní vyzvánění kontaktu. Neměl bych také zapomenout na podporu technologie Push-To-Talk.

Zprávy – píšeme pohodlně v pohodlném prostředí

Zpráv do mobilu uložíte 150, ale to není nic výjimečného. V příchozích i odchozích SMS se místo textových nahrazují smajlíci grafičtí, což vypadá velice pěkně. Překvapil mě také MMS editor, a to jak svým moderním vzhledem, tak i jeho intuitivností. Prohlížení příchozích zpráv je velmi rychlé a v seznamu je také zobrazována šipka, pro označení zpráv, na které se již odpovědělo.

Samozřejmostí je rovněž vlastní tón příchozích zpráv. Při odesílání zpráv je též velmi šikovný seznam posledních příjemců, což velmi urychluje nalezení kontaktu, který byste jinak museli pracně hledat. V mobilu najdete také emailový klient, který zvládne všechny důležité operace s emaily.

Organizační funkce – ostudná kalkulačka, jinak vše v naprostém pořádku

Ano, v organizačních funkcích najdeme opravdu vše, na co si jen vzpomeneme. Přítomen je kalendář, hlasový záznamník, paměť kódů, stopky, odpočítávání, úkolovník, poznámkovník, synchronizace a kalkulačka. Chybí maximálně světový čas, ale v paměti najdeme speciální aplikaci se seznamem měst a s údaji, jak dlouho byste šli například do San Franciska a u každého města je uvedeno časové pásmo, takže tu v podstatě světový čas najdeme také.

Kalendář zobrazuje měsíční, týdenní a denní pohled a umí vše, co je potřeba. Totéž platí pro ostatní aplikace – ty také umějí vše, co člověk potřebuje. Tedy až na jednu výjimku: na kalkulačku – ne že by neuměla počítat, ale pokročilejší matematické funkce prostě nezvládá a umí jen sčítat, odčítat, násobit a dělit.

Ani zde si neodpustím stejné rýpnutí jako u jiných recenzí, že i stařičký Siemens C65 uměl odmocninu, a to byl i tenkrát daleko levnější. Trochu opět nechápu postoj Sony Ericssonu ke kalkulačce – myslím si, že by ho neubylo, kdyby je naučil pokročilejším operacím.

Datové funkce – v čele s EDGE a Bluetooth

V datových funkcích se 3G jako v telefonování tedy rozhodně neblýskne, jako útěchu vám nabídne aspoň EDGE. Velmi mě zaujala přítomnost dnes již archaického infraportu, který se ale i v současnosti dá využít. Z nadpisu je také patrné, že konektivita nezůstala jen u IrDA, ale že ho doplňuje jeho nástupce Bluetooth. Internet si spolu s EDGE prohlédnete v novém internetovém prohlížeči NetFront, který nezobrazuje stránky úplně korektně, ale ani úplně nejhůře. Internetový prohlížeč doplňuje čtečka RSS, která již netvoří samostatnou Javovou aplikaci jako u předchozí řady Sony Ericssonů.

Krabice (obsah balení) – jak se to tam sakra vešlo?

Je to opravdu neuvěřitelné, ale Sony Ericsson se dodává opravdu s malou krabicí. Možná se vám to v tuto chvíli neuvěřitelné nezdá, ale poté, co vám vyjmenuji celý seznam dodávaného příslušenství, možná vám to přijde trochu divné. Takže k tomuto telefonu dostanete: datový kabel, CD se softwarem, český manuál, rychlou příručku, popruh na ruku, prodlužovací pásek pro svalnatější ruku, speciální držák telefonu, sluchátka s redukcí FastPort – Jack 3,5mm a nabíječku. Opravdu bohaté příslušenství, jen si nejsem jist, jak to do té krabice naskládám zase zpět.

Krokoměr – projděte se a překvapí vás, kolik kroků máte za sebou

Na tuto věc jsem se těšil ze všeho nejvíce, protože jsem nic podobného nikdy nespatřil a ani jsem v podstatě nevěděl, co mám čekat. Pro začátek předestřu, že jsem byl mile překvapen. Telefonů s krokoměrem je u nás jako šafránu – Nokia 5500 a Sony Ericsson W710i (tudíž ten, co právě testujeme). U Nokie 5500 jsem se až podivoval, jak snadné lze krokoměr „obelstít“, ale u tohoto telefonu jsem tvrdě narazil. Tady už nejde příliš podvádět, občas se podaří nějaký ten krůček navíc udělat speciálním pohybem ruky napodobující chůzi. Tento pohyb jsem udělal asi tak třikrát za celou dobu testování (14 dní), takže je jasné, že krokoměr je opravdu přesný. Je úplně jedno, jestli telefon máte na ruce, v kapse bundy nebo kalhot, kroky pořád počítá. Jsou však situace, kdy kroky počítá, aniž by měl, jako například při jízdě autem horší silnicí.

Tyto omyly ale nenastávají příliš často, a tak se jich nemusíte bát. Přesnost krokoměru jsem neměřil na nějaké atletické dráze, neboť žádnou v blízkosti nemám. Při chůzi jsem si však zkoušel počítat jednotlivé kroky a byl jsem udiven, jak se moje údaje shodují s údaji naměřenými telefonem. Samozřejmě, že občas nějaká odchylka byla, ale dá se říci, že naprosto minimální a že je tento krokoměr opravdu perfektní. Kroky chůze se počítají jen v zavřeném telefonu, ale počítají se nepřetržitě. Druhým režimem je běh, u kterého stačí spustit počítání času a vy tak vidíte i svou průměrnou a okamžitou rychlost.

Pokud hledáte při tréninku také nějaké zpestření, sáhněte po Javové aplikaci „Pocket Trainer“. Tento program čte data zaznamenaná krokoměrem a uděluje medaile za úspěchy v tréninku nebo vykresluje grafy. Součásti je také kvíz, který je v angličtině a je celkem těžký. Pokud ho však párkrát vyzkoušíte, tak se většinu otázek naučíte nazpaměť a dostanete opět medaili. Medaile dostáváte například za celkový počet kroků v jednom dnu, za nejvyšší rychlost, hodiny tréninku apod. Medailí a kritérií je dost, a tak se nemusíte bát, že po měsíci nebudete mít o co bojovat. Pokud máte zájem sledovat své výkony také na PC, bude to trochu složitější. Krokoměr všechny data ukládá do souboru ve formátu .csv, který budete muset otevřít např. v Microsoft Excel či OpenOffice Calc a potom jen snadno vytvoříte graf. Pro počítačové amatéry to bude ale tvrdší oříšek. Škoda, že k telefonu není dodávaná aplikace na PC podobná té v Javě. Ještě musím pochválit způsob uchycení mobilu k paži. Bylo mi líto, že jsem tento telefon nedostal už v létě, protože bych si rád zaběhal vícekrát a získal ještě více medailí. Když je zima, jde běhání o poznání hůře, ještě když má člověk za sebou tři dni plné hodování řízky z kapra a vlašským salátem.

Zábava a multimédia – co víc si přát...

Tedy pokud máte rádi zábavní telefony, tohle je určitě něco pro vás. Abych to upřesnil, tak je tento kousek určen spíše pro milce hudby, neboť rádio s RDS, hudební přehrávač s paměťovou kartou 512 MB dodávanou v balení a velmi kvalitní sluchátka se zalíbí právě jim. Nebudu se tu dále rozplývat nad hudebními funkcemi, protože se celou dobu bavíme o telefonu Walkman, kde je toto naprosto běžné. Nemá tedy cenu podrobně rozpitvávat hudební přehrávač. Pár připomínek však mám a také si je nenechám pro sebe. První, o čem bych rád blíže promluvil, bude funkce MegaBass. Ta si klade za cíl co nejvíce zvýraznit basy ve skladbách. V některých případech se jí to opravdu daří a výsledky jsou potom úchvatné, a to nepřeháním. U některých skladeb to však slavné není a místy jsou znát velké přechody mezi basem a normálním tónem, až to někdy působí velmi rušivě. Jinak se ale jedná o velmi vydařenou funkci.

Další výtku bych směřoval ke sluchátkům –mám na mysli jejich konstrukci, nikoli kvalitu reprodukce hudby.. Podání hudby je výborné, k tomu opravdu výtky mít nelze. Když jsem se ale proběhl, měla sluchátka tendenci „vylézat“ z uší. Hudba teda hrála potichu a její kvalita se také o málo zhoršila. Naproti tomu mi sluchátka nikdy z uší nevypadla. Ale stejně by měla mít lepší konstrukci. Poslední věcí, která má něco společného s hudebním přehrávačem, jsou tlačítka vedle vnějšího displeje. Ta jsou pogumována a velmi dobře se tisknou. Nalevo je dvojice kláves pro přepínání jednotlivých skladeb, na straně druhé jedno tlačítko pro přepínání aplikací – např. mezi tréninkem, pohotovostním režimem a hudebním přehrávačem. Na této straně je ještě klávesa Play/Stop a je jistě pochopitelné, k čemu slouží. Rádio podporuje funkce RDS, AF a hraje samozřejmě stereo zvukem. Funkce AF neboli alternativní frekvence slouží pro automatické hledání vhodnější frekvence, pokud je dostupná. To se hodí například při dlouhých cestách, kdy projíždíte velikou vzdálenost a frekvence stanic se neustále mění.

Zvuk rádia či hudebního přehrávače můžete přepnout do vysoce kvalitního reproduktoru na zadní straně véčka – jeho zvuk je velmi čistý a také dokáže hrát dostatečně nahlas. Unikátní funkcí je také TrackID, která umožní vyhledat podrobné informace o skladbě. Vy tedy například posloucháte rádio bez RDS a najednou uslyšíte píseň, o které nic nevíte a rádi byste se dozvěděli. Odešlete tedy vzorek hudby na server této služby a jako odpověď se vám vrátí veškeré info o skladbě. Tato služba je zdarma, platí se jen operátorovi za přenesená data.

Her najdete v telefonu tři: Alpha Wing 2 (vesmírnou lodí střílíte nepřítele), Tenis Multiplayer (prostě tenis s možností hrát s protihráčem přes Bluetooth) a Treasure Now (v podstatě taková „hopsačka“, kdy se snažíte dostat na vrchol věže). Z dalších multimediálních aplikací lze určitě jmenovat VideoDJ, PhotoDj a MusicDJ – jsou to aplikace pro editaci videa/obrázků/hudby. Výrobce byl ovšem nebývale štědrý, a tak, nám, zákazníkům nadělil ještě další dvě zábavní aplikace.

Jedna se jmenuje Music Mate - jedná se o jednoduchou ladičku nástrojů spolu s metronomem - a druhou jsem zmiňoval již výše. Její jméno zní „Walk Around The World“ její účel je povědět nám vzdálenosti mezi městy a čas, když bychom potřebovaly tyto vzdálenosti pěšky překonat. Není problém tedy nastavit vzdálenost mezi Prahou a San Franciscem. No, zajímalo by mě, jak se dá pěšky přejít oceán... Paměť telefonu činí celých 20 MB + paměťová karta MemoryStick Micro (M2) 512 MB.

Fotoaparát – no tedy nic moc...

Na to, že Sony Ericsson fotomobily dělat umí, se zde nijak extra nevytáhl, ale stejně dosáhne mírného nadprůměru. Snímky jsou totiž docela kvalitní a celkově bych fotky hodnotil kladně. Fotoaparát dokáže pořizovat snímky o rozlišení 2 Mpx a video v ubohém rozlišení 176 x 220 pixelů. Nepotěší také minimum nastavení– nastavíte si tak maximálně vyvážení bílé, kvalitu snímku, a to je asi tak celé. Máte na výběr snímat fotky v rozlišení 2 Mpx, 1 Mpx a VGA. Video natočíte v rozlišení 176 x 144 pixelů nebo v MMS rozlišení. Při fotografování máte možnost pořídit snímky v režimu panorama, rámečku či více snímků za sebou. U režimu panorama je velmi obtížné pořídit nějaký kvalitní záběr, protože fotoaparát nezamyká automatické nastavení expozice a tato automatika se nadá ani vypnout.

Testovací fotografie

Video 1 (3GP, 483kB)

Zhodnocení – elegantní hudební Walkman véčko. Není to dokonalé?

Telefon dokonalý určitě není, ale má k tomu hodně blízko. Co víc od telefonu přece můžete čekat než to, že vám spočítá kroky, pustí ještě nějakou tu písničku, dokonce i zavolá nebo i napíše SMS, a to vše za nepřehnanou cenu. No řekněte, nekoupili byste tento kousek za cenu kolem 8 tisíc? Osobně ho mohu i přes některé drobné nešvary s klidným srdcem doporučit a kdybych na něj měl peníze navíc, asi bych si ho hned koupil.