Retro: Nokia 2600 Classic – zástupkyně masových modelů

Od oficiálního představení Nokie 2600 Classic uplynulo tento měsíc přesně 7 let a to je vcelku pádný důvod, proč na ni v rámci seriálu Retro zavzpomínat. Ohlédneme za typickou zástupkyni klasických telefonů, která byla určena začátečníkům či nenáročným uživatelům.

Krátké představení

Píše se rok 2008 a mobilní telefony vypadají značně odlišně od dnešní doby. Nástup iPhonu již sice máme za sebou, avšak finským výrobcem nastolená doba trvala příliš dlouho na to, aby se vše mohlo za pouhý rok změnit. Tento fakt platil napříč všemi cenovými kategoriemi a v segmentu low-endů dvojnásob. Nokia 2600 Classic proto byla klasicky vypadajícím telefonem, který měl menší displej a klávesnici.

Nokia 2600 Classic – videopohled

Z dnešního pohledu se asi nejzajímavěji jeví třeba hmotnost pouhých 73 gramů. O telefonu v kapse jste v podstatě vůbec nevěděli. Stejně tak možnost výměny krytů je dnes již spíše zapomenutá. Na této Nokii jste si však během chvilky vyměnili čelní, zadní kryt a také klávesnici.

Displej by zcela poplatný době a nabízel 1,77palcovou úhlopříčku v kombinaci s rozlišením 128 × 160 pixelů. Rastr byl na displej jasně zřetelný, ale pro zobrazení textových informací a jednoduchých obrázků kvalita displeje postačovala. O tom svědčí například fakt, že v podstatě totožný displej najdeme i v dnešních levných Nokiích, například Nokii 130.

Klávesnice byla v případě 2600 Classic zarovnána do jedné výšky, což vypadalo dobře. Potencionální hrozbu horšího psaní zachraňovala velikost jednotlivých kláves. Ovládání prostředí zajišťovala čtyřsměrnná klávesa s potvrzovacím středem a nechyběla ještě dvě kontextová tlačítka.

Výbava

Samotné prostředí zajišťoval systém Nokia S40, což znamenalo, že jste před sebou měli pokročilejší finský stroj. Mohli jste si užívat více funkcí či aktivního pohotovostního režimu na úvodní obrazovce. Rozložení prostředí však bylo stále všem důvěrně známé a kdo novoty nechtěl, používal stále stejné, časem prověřené prostředí, kde každá funkce byla tam, kde ji každý očekával.

Výbava nicméně již nesla náznaky nepatrně vyšších nároků případných uživatelů. Kupříkladu interní paměť narostla na 13 MB. Její velikost byla opodstatněná, neboť si telefon poradil s formátem MP3. S ohledem na absenci slotu pro paměťové karty bylo využití omezeno jen pro účely vyzvánění.

Paměť jste dále mohli zaplnit snímky s VGA fotoaparátu. Jejich kvalita byla nevalná, nicméně pro prohlížení na malém displeji bohatě postačovaly. Nokia 2600 Classic si také poradila s technologií Java, díky které jste ji mohli lecčemu přiučit. Kromě šikovných aplikací jste si však mohli doinstalovat i nespočet her.

Stahování her probíhalo výhradně přes internet. Nechyběl základní prohlížeč a dokonce se kromě GPRS třídy 10 dostalo i na modernější připojení skrze EDGE třídy 6. Propojení s počítačem zajišťoval mini USB konektor nebo Bluetooth 2.0.

Závěr

Nokia 2600 Classic se legendou nestala a nestane. Není to však tím, že by se Nokii něco nepodařilo, jednoduše šlo o jeden z mnoha velmi podobných modelů. Každý si tak vybral dle přesné nabídky funkcí a případně vzhledu. Cena totiž v oblibě rozhodně bránit nemohla. Při startu prodeje v březnu 2008 se pohybovala kolem 2 500 Kč.