Čtvrtý díl seriálu Retro patří švédskému výrobci mobilních telefonu Ericsson, s jehož telefony se dnes již nesetkáme. My se ale vracíme o celých 13 let nazpět, z čehož vyplývá, že se podíváme na předposlední rok dvacátého století. V roce 1999 pomalu startuje obrovských rozmach mobilních telefonů. Do telefonů se dostávají lepší funkce, kvalitnější displeje a jsou patrny náznaky snahy o odlišnost. Tuto vlnu odstartovala v roce 1997 Nokia s modelem 5110. Jednou z mnoha odpovědí Ericssonu byl právě dnes prezentovaný model A1018s.
Něco o oslavenci
Od samého počátku šlo o telefon postavený do nižší třídy, což prozrazovalo písmeno A v názvu. Typickými rysy tohoto modelu byly jeho rozměry. Pokud zmíním výšku 130 milimetrů, zjistíme, že této hodnoty dnes dosahuje kdejaký smartphone. Šířka 49 milimetrů byla poplatná tehdejší době, stejně tak tloušťka 27 milimetrů. Ta však byla z části variabilní a záleželo, jakou baterii budete v Ericssonu A1018s využívat. Se základní baterií o kapacitě 800 mAh byla tloušťka právě oněch zmíněných 27 milimetrů. Naopak s největší baterií (v našem případě) se tloušťka zvýšila o více než centimetr. Plusem ale byla kapacita baterie 1200 mAh, se kterou telefon vydržel i takřka dva týdny.
Rostla samozřejmě i hmotnost, která se pohybovala od 163 do 195 gramů. Avšak před 13 lety šlo stále o akceptovatelné hodnoty. K výše zmíněným rozměrům nicméně bylo ještě nutné připočíst zhruba 4 centimetry. Proč? Přesně o tolik totiž vyčnívala anténa. Úsměv na rtech pak budí fakt, že výrobce telefon propagoval jako nositelný za opaskem.
Zařazení telefonu do tehdejší nižší třídy se z části podepsalo na displeji, který nebyl nijak velký. Tři řádky nicméně bohatě dostačovaly, zejména proto, že displej byl plně grafický a to samozřejmostí rozhodně nebylo. Podsvětlen byl zelenými diodami, které byly umístěny ve spodní části. Stejnou barvou zářila rovněž pryžová klávesnice, na které se nijak pohodlně nepsalo. Displej a klávesy byly vždy obklopeny barevným krytem, který bylo možné měnit. Šlo o snahu Ericssonu přiblížit se Nokii.
Retro: Ericsson A1018s
Zajímavá výbava
Prostředí telefonu netřeba dlouze popisovat. Na úvodním displeji byl viděn název operátora, stav signálu, baterie a čas. Přepnutím jste mohli zjistit aktuální datum. Hlavní menu bylo orientováno horizontálně a listovalo se vněm pomocí šipek. Na displeji byla vždy vidět jen jedna položka, zato ale s velkým fontem. Z výbavy stojí za zmínku podpora faxových zpráv, interní paměť pro 10 textových zpráv nebo také skladatel monofonních melodií. V základní výbavě se nacházelo jen 12 jednoduchých melodií. Oficiálně se v telefonu nevyskytovala ani jedna hra. Neoficiálním firmwarem nicméně šlo telefon naučit hru tetris.
Závěr a příští díl
Ericsson A1018s se prodával od roku 1999 a na pultech obchodů vydržel necelé dva roky, během kterých se dočkal přímých nástupců A2618s a A2628s. Ačkoliv šlo o poměrně populární model, nebyla tehdy po telefonech taková poptávka a neprodal se tedy nijak omračující počet kusů. Z tohoto důvodu je dnes, pokud byste měli zájem, velký problém jej sehnat. Pakliže na něj ale v nějakém bazaru narazíte, pohybuje se cena okolo 200 Kč.
V příštím díle už opustíme Skandinávii a vydáme se na jih. Zastavíme se u dalšího, sice stále ještě existujícího, ale v našich končinách takřka již zapomenutého výrobce. Do té doby nám můžete psát tipy na další telefony, které bychom v seriálu Retro určitě neměli vynechat.
Navrhy: Ericsson T20e, Ericsson T65, Alcatel OT30x, Alcatel OT501, Siemens SL45.