Symetrie. Ta znamená harmonii a dokonalý soulad. A přesvědčují nás o tom nejen barokní architektura nebo klasičtí řečtí myslitelé. Každý, kdo prošel výukou nějakého hudebního nástroje vám jistě potvrdí, že nejtěžší moment přichází ve chvíli, kdy musíte naučit první ruku dělat něco jiného než tu druhou a soustředit se na dvě věci zároveň. Skvěle je to vidět při hře na klavír. Ani ve hrách nejsou výjimky. Rozbouráním symetrie přinesla třeba hra Entwined Challenge skutečnou výzvu. A podobně funguje i dnes recenzovaná hra.
Twin Shooter – Invaders – videorecenze
Jedna dělá to a druhá tamto
Jak už by z názvu mohlo být patrné, tak v této hře nebudete ovládat pouze jednu vesmírnou stíhačku, přestože bychom hru mohli zařadit do žánru shoot 'em up. A tak trochu se i převrátí strany. Vaším cílem je bránit pravou i levou stranu displeje, zatímco se nepřátelé objevují uprostřed, aby vyrazili na jednu či druhou stranu. Projít nesmí skutečně nic. Komu by přišlo, že dvě stíhačky to budou mít snazší než jedna, ten by se nad tím měl znovu zamyslet.
Problém totiž je, že budete potřebovat dvě ruce k tomu, abyste hru mohli ovládat. Každou loď zvlášť. Jak už bylo naznačeno v úvodu, tak myšlenka to není úplně originální a na konzolích můžete narazit na více her, které staví na ovládání více charakterů najednou. Zde však přichází zajímavý obrat – můžete trefit sami sebe. Lodě neustále střílí před sebe a mohou se tak vzájemně sestřelit, čehož se samozřejmě musíte vyvarovat.
Vše nebo nic
Už jen od pohledu musíte uznat, že se hra nese na vlně retra, které je na jednu stranu populární, ale i dnes může vypadat dobře. Pixelová grafika se do 3D povedla přenést slušně a řada efektů hře dodává slušný nádech něčeho, co si žije mimo čas. A přesto se nelze ubránit dojmu, že by v nás tvůrci rádi probudili nostalgii po starých automatech. O tom svědčí i různé obrazové filtry, které nejednou připomínají staré obrazovky. A víte co? Já s tím nemám problém.
Jakmile přijdete o jednu raketu, tak hra končí. Proto musíte skutečně sledovat obě strany a nejde snadno vyhrát s jednou. Úrovně jsou rozděleny na vlny, které jsou každou hru totožné, jen se nepřátelé trochu jinak objevují. Vždy ale budete vědět, že vás na šestce čeká boss. Co vás donutí hrát znovu a znovu? Snaha otevřít si nové stíhače. Ty se vizuálně příliš neliší (bohužel), ale co do schopností ano. Jednak je to počet projektilů, které vystřelí, pak hlavně bonusy.
Multiplayer
A mezi bonusy narazíte třeba na bombu, která vyčistí celé herní pole, štít nebo naváděné rakety. Nic z toho ale neudělá takový rozdíl jako větší počet projektilů najednou. To se hraje skutečně jinak. Bonusů si často nevšimnete. Jistě si ale všimnete, že hra nabízí mód pro dva hráče. Jak se liší od toho normálního? V podstatě nijak. A teoreticky by hra měla být snazší, když se budete soustředit jen na jednu stranu barikády. Nedá se to však takto povrchně přejít.
Hra více hráčů na jednom zařízení má další důsledky. Stále platí základní předpoklad, že se nesmíte navzájem sestřelit. To už se nyní kontroluje mnohem hůře, když se budete soustředit jen na své. Dále pak je tu rozpor kooperace a kompetice. Na jedné straně musíte spolupracovat, abyste se dostali co nejdál, ale hra hodnotí hráče podle zabití, takže se mohou snažit jeden druhého předhánět, čímž se samozřejmě vzájemně ohrozí. Nakonec nezbývá než se zeptat, proč prostě nehrát mód pro jednoho ve dvou. Výsledek je vlastně totožný.
Závěr
Twin Shooter přináší zajímavý nostalgický pohled na dobu zaprášených automatů a představuje hru, která by naprosto skvěle fungovala se dvěma joysticky. A skvěle funguje také na displejích tabletů a telefonů. Hratelnost je rychlá a neustále vám bude hrozit nějaké nebezpečí. Multiplayer tu přílišnou váhu nemá, ale je fajn, že na něj tvůrci myslí (hráči by k němu stejně došli). Celý free-to-play model je celkem přívětivý, reklama volitelná a na krátké chvíle nudy je hra skvělým společníkem.