Víte, ne vždy můžete dát na první dojem. Je ovšem jasné, že obrázky prodávají a v obchodě s aplikacemi vás asi budou zajímat hlavně obrázky, až poté se možná teprve podíváte na popis aplikace nebo hodnocení ostatních hráčů. A pokud vás hra nechytne za oko, tak ji možná vůbec nedáte šanci, což může být často veliká škoda. V recenzích ukazujeme různé hry. Jednou ty velké, na které recenzi asi očekáváte. Jindy pro vás ale připravujeme tituly, které byste sami třeba vůbec nepotkali.
Satellina – videorecenze
Vzory
A předpokládám, že Satellina není jednou z těch her, které prostě už jen podle obrázků musíte mít. Možná kdyby byla zdarma, což ale není. Já jsem ale přesvědčen o tom, že by vás zaujmout mohla. Tak si ji pojďme ukázat. Pokud vás to nenapadlo rovnou, tak vy jste ta malá bílá částice s křížkem vprostřed. Všechny ostatní částice na obrazovce musíte sebrat. To ale samo sebou není jen tak. Háček je v barvách.
Musíte na to jít postupně. Nejprve seberete ty zelené, protože pokud se dotknete červených nebo žlutých, tak se úroveň restartuje. Když seberete všechny zelené, tak se z těch červených stanou žluté a ze žlutých zelené. A tímto způsobem pokračujete, než bude úroveň prázdná. Na začátku vám to přijde asi snadné jako facka. Jenže pak přijde zádrhel. Každá úroveň je totiž složená z nějakých vzorů, které se otáčejí a vzájemně třeba i kříží, čímž vám to sbírání značně znesnadňují.
Speedrun
Ve výsledku zjistíte, že se to dá zvládnout a těch 50 úrovní nějakým způsobem projdete. Smyslem hry ani není, aby byla vyloženě těžká, protože se snaží o něco trochu jiného. Každý set úrovní se skládá z pěti obrazovek. Čas se vám počítá dohromady, ne za každou obrazovku zvlášť a po nárazu běží dál. Hra se řadí mezi speedrun hry a vaším cílem je tedy co nejrychlejší průběh celým setem. Konkrétně je vaším cílem pokoření hranice 2:30, čímž si odemknete další úrovně a sada úrovní se ohodnotí zeleně.
Pokud to zvládnete pod pět minut, tak si odemknete jen jednu a získáte žluté hodnocení. Že smrt neresetuje celý balík úrovní je jistě dobře. Problém je však hned v první obrazovce, kde se vám po smrti hra také neresetuje, ale časovač běží dál. To znamená, že pro nejlepší čas musíte zdlouhavě klikat na menu a celou úroveň restartovat. Tím se vám restartuje i hudba.
Jednoduchá krása
Hlavním cílem ovšem není jen tak projít všechny sady úrovní a hru nějak dokončit. Cílem je skutečně zvládnout každou úroveň pod časový limit. Toho docílíte opakováním – prostě se naučíte vzory, kterými se částice pohybují. A každá úroveň má nejlepší možnou cestu, jak je všechny posbírat. Jen na ni musíte přijít. A ve chvíli, kdy všech deset sad označíte zeleně, tak se vám odemkne nový mód, který už je skutečnou výzvou.
Tímto módem je souhrn všech úrovní, které musíte projít najednou. To znamená padesát obrazovek plných náročných vzorů. A ještě k tomu to musíte zvládnout pod patnáct minut, což už skutečně není jednoduchá sranda. Rozdělení barev je poměrně logické (a připomíná semafor), ale v pohybu může být lehce problémové. Zelená a žlutá tak mohou začít splývat. Když už jsem to ale chtěl hře vytknout, tak jsem zjistil, že jde v nastavení změnit barvy, které tento nedostatek odstraňují.
Závěr
Z obrázků to nemusí být jasně patrné, ale hra vypadá v pohybu vážně dobře. Graficky je opravdu jednoduchá a nemusí zaujmout každého, ale je to předně speedrun, ve kterém tak o grafickou propracovanost nejde. Úrovně nejsou přehnaně obtížné, ale pokud je neznáte, tak se jistě na chvíli zaseknete. Já se u hraní dobře bavil, protože jsem se chtěl zlepšovat, chtěl jsem ten čas redukovat a být stále lepší a lepší. Otázkou je, zda to chcete také. Zda se chcete stresovat a po každé drobné chybce úroveň restartovat. Protože tato hra vás bude rozčilovat. Ale tak jako příjemně.