Lume byla fantastická, ale až příliš krátká adventura, která se pyšnila hlavně skvělým vizuálním stylem. Její pokračování, Lumino City, pokračuje v tom dobrém, zatímco přidává obsah a dá se tak považovat za plnohodnotnou hru, zatímco Lume byla spíše takovou ochutnávkou. A rozhodně se nemusíte bát, pokud jste ji nehráli. Žádný vliv to mít nebude. Příběh i svět můžete začít objevovat klidně až od tohoto druhého dílu.
Lumino City – videorecenze
Papír a karton
Většinou máte příběh nebo hratelnost a vymýšlíte co by k tomu asi sedělo za vizuální styl. Tento proces byl pravděpodobně otočen a do papírových kulis byla zasazena adventura s příběhem o ztraceném dědečkovi. Na tom ve výsledku není nic špatného. Hra vypadá úchvatně. Jsou to právě detailní kulisy a krásný styl, který z tohoto titulu dělá nezapomenutelné dílo. Dílo, které bylo vytvořeno s maximální pečlivostí.
To znamená, že jsou úrovně vytvořeny skutečně z kartonu, papíru a do hry byly nafoceny. Každá úroveň má vlastní charakter a pokaždé vás překvapí silná atmosféra, která sálá i z té nejmenší komůrky. Tento efekt se trochu rozboří, když budete přecházet do další úrovně. Autoři si totiž vymysleli poměrně hezké přechody, kdy se otáčí kamera. To funguje zajímavě – má to ale háček. obraz se roztáhne, herní postavička v něm nesedí na svém místě a nakonec zase poskočí. A kouzlo je tatam.
Dobrodružství
Jednou věcí je, že hra dobře vypadá. Stále je to však hra a musí se nějak hrát. Lumino City je klikací adventura, což na dotykových zařízeních vždy funguje dobře. V tomto případě můžeme říci, že funguje obstojně. Přesouvání předmětů ne vždy funguje skvěle, a jelikož se často setkají malé objekty vedle sebe, tak se snadno překliknete. A tam, kde byste občas očekávali tažení musíte neobratně ťukat.
Jsou to ojedinělé případy. Trochu víc mě mrzelo, že některé hádanky jsou lehce nepřehledné, takže vám řešení bude připadat nemožné, přitom jste akorát něco malého přehlédli. Třeba malou páku ve stínu pro fotografování. Ve výsledku ale nejsou úkoly složité a není při nich třeba abstraktního myšlení. Stáčí dobře koukat a hledat vodítka. Možná je ale škoda, že vám hra nějak nenapoví, když se zaseknete. Nakonec se ale všechny puzzly dají vyřešit – stačí si vše projít znovu a zamyslet se.
Ztracený děda
Úvodní scéna probíhá ještě v jiném stylu. Je malovaná na betonu a její vizuální styl je rovněž skvělý. V ní se vám ztratí děda, kterého následně budete hledat. A budete zjišťovat, že to možná není jen tak obyčejný dědeček. Postupně budete objevovat záhadné město, jeho obyvatele a projdete řadu podivných úrovní. V tom nejlepším slova smyslu. Někoho by mohlo mrzet, že hra nenabízí nějaký komplikovaný příběh plný zvratů, záhad a zachraňování světa.
Malé vyprávění v těchto kulisách ale funguje skvěle a je zábavné objevovat svět i jeho obyvatele. Hudba není špatná a zvuky jsou místy skvělé – třeba když lezete po žebříku. Jindy ale vůbec nesedí. Třeba, když si sousedé stěžují na hrozný hluk, ale ve skutečnosti nic neslyšíte. Jsou to ale jen takové detaily, které by vám celkový zážitek neměly zkazit. O ceně asi nemá smysl diskutovat – za pět euro získáte několik hodin nápadité adventury, která po vás nebude chtít ani halíř navíc.
Závěr
Pokud přeskočíte první díl a vydáte se hned do Lumino City, tak uděláte jedině dobře. Pokud vás jednička zklamala, tak byste dvojce měli dát novou šanci. Je to mnohem vyladěnější hra – s opravdu zajímavým světem a výborným vizuálem, který patří k tomu nejhezčímu, co na AppStore najdete. To sráží akorát technické chyby, občasná nepřehlednost nebo ne úplně dokonalé ovládání. Za doporučení ale i tak hra stojí.
Stáhnout Lumino City
