Jsou série, které vychází opravdu dlouho, mají řadu dílů, spin-offů a ohromně se jim daří. Nemusíme dlouho přemýšlet, ukázkovým příběhem bude Angry Birds. King.com by také mohl vyprávět. To jsou ale trochu jiné příklady. A snad se ptáci nenaštvou ještě víc, když řeknu, že to jsou ve své podstatě „malé hry“. Dungeon Hunter svými produkčními kvalitami sahá na absolutní špičku a je tedy poměrně obdivuhodné, že zde máme již pátý díl. Ale asi se to vyplatí.
Dungeon Hunter 5 – videorecenze
Velké a majestátní
Kdo by čekal, že se na mobilech bude dařit jen levným, rychlým a nenáročným hrám, ten by byl jistě překvapen pátým vydáním série Dungeon Hunter. Já překvapen nejsem. Jsem jen trochu skeptický. A to už od podstaty věci – Gameloft se poslední rok nebo dva plácá na místě, zkouší různé monetizační techniky a nejsem si úplně jistý, zda se jim to daří. Vydělávat možná ano, ale po herní stránce toho příliš nepřináší.
Dungeon Hunter 5 je, jak jsem zmiňoval, velkou hrou. To poznáte už na první pohled. Graficky vypadá parádně, všechno se hýbe, každou akci provází výrazné efekty, design zbraní a vybavení je propracovaný (ač trochu připomíná Assassin’s Creed) a už z tutoriálu na vás dýchnou ta tři velká A. Toto je nekompromisní AAA hra dělaná velkým týmem. A je to znát. Grafika je perfektní, hudba majestátní a to doplňuje i velmi dobrý dabing postav v příběhových pasážích.
Běhání okolo
Víte, je to zábava. Běháte si po úrovni, sekáte po hlavě modré nepřátele v kápích, zelené zombie, červené okultisty a všelijakou další havěť. Prostě párkrát zmáčknete tlačítko a po displeji cákají litry krve. To k tomuto žánru neodmyslitelně patří. A to je ta zábavná část, je to prostě jako v Diablu, kde tedy ale asi bylo potřeba více taktiky. Kromě útoku můžete používat dvě kouzla nebo uskakovat. Vše se vám bude hodit. Stejně tak lahvičky s životy a změna zbraní (vždy máte maximálně dvě).
První velký problém je hned po spuštění hry. To co se tváří jako volba třídy bojovníka je pouze jedna třída. Zvolíte si akorát počáteční zbraň, kterou můžete klidně hned druhé kolo zahodit a na první volbu zapomenout. To u podobných her není zvykem. Absence zásadní herní volby mi v RPG dost chybí. Postavě také s úrovní nemůžete volitelně upravovat statistiky a není tu žádný strom dovedností. Vše běží jen na bázi předmětů. To je ale také problém.
Karetní problém
Z tradičního sbírání předmětů, vybírání toho nejlepšího a prodávání nepotřebného se nám stala karetní hra. Předměty jsou totiž karty, které vylepšujete tím, že je spečete dohromady. Abyste měli dobré brnění nebo zbraně, tak nyní budete potřebovat předně sehnat hodně jiných předmětů, které následně obětujete. A to je dost nejistý podnik. Zároveň na každé kartě najdete element. I nepřátelé mají element a je dobré do nich sekat vybraným proti-elementem. Opět karetní záležitost, zde naprosto zbytečná a z mého pohledu dost nepochopitelná.
Překvapuje mě využití energie, protože není příliš otravná, takže bych za ni Gameloft výrazně nekáral. Kromě kampaně s průměrným příběhem, ale hezkými úrovněmi, můžete hrát také PVP, ve kterém jde o obranu nebo dobývání území jiných hráčů. Je to zajímavý pokus o něco nového, nedá se však říci, že by byl nějak výrazně zábavný. Spíš ho zkusíte a už se k němu nevrátíte. Také můžete vzít přátele do mise v kampani, kde je ale ovládá počítač. Také si můžete koupit nějaké drahokamy, které pak proměníte v bedny s náhodnými předměty.
Závěr
Dungeon Hunter 5 je nablýskaná velká hra, která dobře baví, ale také dělá spoustu přešlapů. Fanoušky RPG her nepotěší naprosté osekání celého levelovacího systému a absence různých tříd. Také mi příliš nevoní ten karetní systém spojování předmětů a použití elementů. Ke všemu je zde spousta zbytečností, jako je multiplayerové město v menu (potkáváte se s ostatními hráči) nebo PVP. Příběh je klasicky plochý, ale úrovně jsou zajímavé a hezky navržené. Stejně tak grafika, hudba nebo dabing jsou na slušné úrovni.