Filmu Pixely opravdu asi neutečeme. Z prvních recenzí to vypadá, že to bude řádný průšvih, ale proč o něm začínám? Tato hra na první pohled nemá s filmem nic společného. Nemá, ale velmi náramně připomíná starou hru Q*bert. A její hlavní hrdina se v Pixelech objeví, stejně jako hrál menší roli třeba ve filmu Raubíř Ralf. A když už mluvím o těch podobnostech, jistě vás hned všechny napadl Crossy Road.
Down The Mountain – videorecenze
Z hory
Hra je vlastně jakousi kombinací titulů Crossy Road a Q*bert. Pokud by si někdo stěžoval, že už dneska nevycházejí originální hry, tak tu není moc co řešit. Vydat úplně originální věc je dnes prakticky nemožné a ať už přijdete s čímkoliv, tak tu byl vždy někdo před vámi. A tato hra přináší dostatečné množství změn, abychom mohli na podobnosti zapomenout. Ale vám to může pomoci při utváření si představy o hratelnost.
Se svým svěřencem se objevíte na vrcholu hory. Ta bude tvořena izometrickými bloky. Kromě těch základních narazíte na spoustu překážek, kterým se budete muset vyhýbat. Pro ovládání budete potřebovat dva prsty. Dotykem na stranách displeje totiž určujete směr skoku. Samozřejmě také můžete spadnout z okraje. Umírat ale většinou budete kvůli jiným problémům. Tím jsou hlavně bodliny.
Překážky
Hra nabízí velkou spoustu překážek. Nejzákladnější jsou bodliny, které jsou ale také nejzákeřnější. A jelikož jich bývá několik vedle sebe, navíc mohou vyskakovat ze spodu i ze strany, tak je obtížné je sledovat. Dynamit bouchne chvíli po šlápnutí, tak ať nejste v dosahu. Písek se skoro hned propadá, láva znamená instantní smrt, stejně jako poškozená plošinka. Také tu chodí zvířata a jezdí auta, kterým se nesmíte dostat do cesty.
Svézt se můžete i po vodopádu, který vás ale většinou veze rovnou na smrt, pokud včas nevyskočíte. Skoro by se mohlo zdát, že tímto už je hra vyčerpána. Tak to ale není a je tu ještě spousta dalších prvků, které vás zaskočí. Třeba jed, na který do několika sekund musíte najít protijed. A tím to nekončí. Skoro by se dalo říci, že je hra překombinovaná a zbytečně složitá. Crossy Road zvolil cestu jednoduchých pravidel a uspěl. Down The Mountain na to jde opačně.
Roztomile kontroverzní
Vše se tváří jako jednoduchá casual hra. Hranatá a barevná grafika skoro až láká děti nebo casual hráče, aby to zkusili. Jenže ti narazí na velmi vysokou obtížnost, která je dosti překvapující. Většinu her skončíte hned na začátku. V kombinaci se složitými pravidly (dáno velkým množstvím plošinek) to může být velmi frustrující. Ale až tak, že hru prostě vypnete. Náhodné stavění úrovní navíc není vždy úplně náhodné a řadu her za sebou budete mít skoro stejné překážky. To se pak najednou změní a budou jiné překážky. A těžko se v tom hledá nějaký klíč.
Hra je zdarma, takže má nějaké ale. Tím jsou překvapivě akorát reklamy. A ty si můžete za 25 Kč vypnout. Dalším prvkem jsou klíče, jež potřebujete k odemykání beden, které ve hře potkáte. V nich na vás budou čekat speciální postavy, které bez dokoupení klíčů jen tak nezískáte. Tato hra ale ze sbírání charakterů nedělá loterii a velkou část z nich získáte prostě plněním úkolů. To jí dává zajímavý rozměr – nezaměřujte se každé kolo na co nejvyšší skóre. Zkuste prostě pokaždé splnit úkol, zemřít a splnit další. Díky tomu může být mnohem zábavnější.
Závěr
Z Down The Mountain jsem byl nejprve velmi rozpačitý. S hezkou grafikou a jednoduchým ovládáním slibovala relax ve stylu Crossy Road. Ten jsem ale nedostal a místo toho mě čekala poměrně frustrující a náročná hra s velmi podivným náhodným stavěním úrovní. Množství plošinek a různých překážek je spíše na škodu a chvíli potrvá, než se v nich zorientujete. Naopak mě velmi potěšilo plnění úkolů a cílené sbírání postav.
No a zítra konečně FALLOUT SHELTER :D