Huawei Ascend P6: dva týdny se stylovou žiletkou

Huawei se s modelem Ascend P6 snaží o průlom. A to nejen co se prodejních čísel týče, ale zejména o průlom ve změně vnímání značky jako takové. Čínský výrobce svůj nový model prezentuje jako něco, co tu ještě nebylo a důkaz toho, že se s ním musí počítat. Namíchal na první pohled výborný koktejl obsahující prvotřídní ingredience v podobě supertenkého těla, hodnotných materiálů, vynikajícího displeje, dobrého výkonu a schopného fotoaparátu. Přidejte k tomu příznivou cenu pod 10 tisíc korun a obrovské finance v marketingu (Huawei v České republice svůj Ascend P6 představoval velkolepě s desítkami hostů ve Španělském sále Pražského hradu, kde jistě nájem není nízký), a máte velmi zajímavý koktejl, který by se mohl hodně dobře prodávat.

Co se nám tedy vlastně Huawei snaží prodat a je opravdu Ascend P6 tak dobrý a ideální telefon, jak se na první pohled může zdát? Telefon používám už více než dva týdny a mohu tak poměrně zodpovědně odhalit všechny jeho plusy i mínusy ještě před vydáním plnohodnotné recenze.

Jako iPhone, ale není to iPhone

Ascend P6 prostě má wow faktor. Je to jeden z mála telefonů s Androidem a telefonů vůbec, který se mi prakticky bezvýhradně líbí. Je neuvěřitelně tenký, pouze 6,2 milimetru, a i přes hodnotné kovové materiály všude, kam se jen podíváte, je také velmi lehký. 120 gramů je hodnota, o které si může nechat zdát kdejaký plasťák s menšími rozměry. Zpracování je ale to, oč tu běží, a Huawei se opravdu snažil, aby byl první dojem skutečně bezvýhradně pozitivní. A on je. V přímém porovnání působí Huawei vedle iPhonu stejně hodnotným a ušlechtilým dojmem, a to je už co říct.

Huawei Ascend P6 – videopohled

Kov na boku, kov vzadu, sklo vepředu, skvělý design a prvotřídní zpracování, to je opravdu ideální kombinace. Při pohledu zboku může mnoho z vás oprávněně namítnout podobnost s iPhonem. Boční lišty s broušeného hliníku se zabroušenými skosenými hranami jsou opravdu prakticky identické jako na jablečném telefonu, dokonce i ty plastové předěly mezi anténami jakoby Applu z oka vypadly, jen jsou trochu méně pečlivě zahlazené. Stalo se mi opravdu mnohokrát, že si někdo při pohledu zboku telefon spletl s iPhonem, což už samo o sobě něco značí. Zde ale veškerá podobnost končí a jinak si jde Huawei vlastní cestou.

K té patří například kovová záslepka 3,5 mm konektoru, který je mimochodem dost neprakticky umístěn na levé straně. Záslepka slouží totiž zároveň jako trn pro otevření slotu pro microSIM a microSD kartu – ano, i na tu se dostalo a výrobce za to moc chválím. V podstatě jediná plastová část telefonu je dolní brada přecházející z přední do zadní části. Záda jsou opět kovová, s efektním broušeným vzorem. Bohužel se ale snadno poškrábou a udělat na nich i poměrně výrazné vrypy není při běžném nošení v kapse a pokládání na stoly problém. Co mě zamrzelo je fakt, že po zhruba dvou a půl týdnech přestal zadní kryt na jednom místě ideálně držet a mírně se prohýbá a vrže. Běžně si toho moc nevšimnete, ale zamrzí to. Je tak otázka, zda i po několika měsících bude konstrukce pevná nebo se budou stávat stále častěji podobné neduhy. Huawei ale s telefonem dodává i pryžové pouzdro, kterým svůj nový telefon ochráníte, ale je pak výrazně tlustší a ošklivější.

Extrémní tenkost a kvalitní displej

Hodně velkou pochvalu s výrobce zaslouží za to, že dokázal opravdu po celé ploše telefonu dodržet extrémní tenkost 6,2 milimetru. Mnozí výrobci totiž sice deklarují poměrně nízkou hodnotu u tloušťky telefonu, ale z profilu pak výrazně vystupuje čočka fotoaparátu, kterou ale výrobce už do celkových proporcí nepřizná. Čeho jsem si na kovovém těle všiml je poměrně citelné zahřívání. Stačí telefon jen pár minut používat a v horní části na zadní straně i po obrubě se začne hřát, při hraní hry je to pak celkem výrazné, ale ne nepříjemné. Telefon padne do ruky celkem dobře, jen v dolní části trochu řež do dlaně. Díky zakulacené bradě je to však lepší, než pokud by byl telefon i dole hranatý a subjektivně se například Huawei drží lépe, než iPhone 5.

Chválit ale nebudu jen prvotřídní zpracování a design, ale i displej, který je kryt odolným sklem. Nemá sice FullHD rozlišení, ale jinak má skutečně prvotřídní vlastnosti. Rozlišení činí 1280 x 720 pixelů a jako technologii použil Huawei oblíbené IPS. To přináší výborné pozorovací úhly, dobrou čitelnost venku a věrné barvy. Vše je přítomno i zde, potěší navíc možnost ovládání v rukavicích a displej dále doplňuje průměrně výrazná notifikační dioda, která bliká vlevo nad displejem. Nad ním se ale nachází ještě jedna chlouba nového Ascendu P6, a sice přední fotoaparát s neobvykle vysokým rozlišením 5 Mpx. Ten zvládne nahrát i videa v HD rozlišení a i fotí velmi pěkně, i když s hlavními fotoaparáty se to rozhodně srovnávat nedá.

Hlavní fotoaparát na zadní straně má pak rozlišení 8 Mpx a je překvapivě schopný. Produkuje snímky s celkem nízkou úrovní šumu, prokreslenými detaily a věrnými barvami a dobře si poradí s makrem (dokonce už od 4 centimetrů). Občas ale byly snímky trochu mdlé, všimnout si lze nižší ostrosti u levého kraje a místy problémy s přepaly. Překvapením byly i ucházející noční snímky, kdy se stále telefonu daří držet šum na uzdě. Trochu horší to je s videem, které je natáčeno samozřejmě ve FullHD, někdy ale procesor nestíhá obraz zpracovávat a objevují se záškuby. To platí zejména při aktivní softwarové stabilizaci, kterou jsem musel nechat vypnutou. Zamrzí také, že chybí automatické kontinuální zaostřování. Pokud změníte scénu, musíte na displej tapnout, pokud chcete v průběhu natáčení zaostřit na něco jiného, například blízký předmět.

Výkonu je dost, jen ho správně využít

Vyladění je naprosto esenciální u každého smartphonu a je to disciplína, kde ztroskotají i mnozí renomovaní výrobci. Jak je na tom Huawei? Průměrně. Telefon je celkem rychlý, animace plynulé a nic vás většinou nezdržuje, to ale pouze u nenáročného používání. Pokud telefonu naložíte, přepínáte z aplikace do aplikace a různé aplikace spouštíte po sobě, je plynulost horší a někdy si i dost počkáte. Při náročném pracovním používání jsem tedy odhalil ve vyladění velké rezervy a na tomto by měl Huawei ještě zapracovat. Také u některých běžných operací se někdy Huawei hodně zpomalí, a to bez jasné příčiny. Někdy se fotografie v galerii načtou za zlomek vteřiny, někdy se načítají rychlostí jednoho snímku za vteřinu. Rychlé není obecně ani přepínání mezi aplikacemi nebo spouštění fotoaparátu. Zde všude má tedy Huawei také ještě rezervy a vyladění by mohlo být mnohem lepší.

Slabinou modelu Ascend P6 je i výdrž baterie, i když jak se to vezme. Hodně totiž závisí na tom, jak telefon používáte. Projevuje se tak zřetelně fakt, že tovární procesor od Huawei stále není tak energeticky vyzrálý a úsporný, jako konkurence. Pokud telefon používáte minimálně, pouze občas zkontrolujete e-maily, vyřídíte hovor, rychle prolétnete Facebook nebo pošlete zprávu, vydrží telefon i dva dny. Jakmile na něm ale začnete soustavně pracovat nebo ho více využívat, letí energie dolů velmi rychle. Například půlhodinové vyřizování e-mailů bez dalších aktivit vyždímá baterii klidně i o 15-20 % a pokud jsem telefon používal jako primární pracovní a běžně ho používal, včetně desítek minut hovorů, SMS a zpráv na Hangoutu, prohlížení zpráv na Feedly a vyřizování e-mailů, dožadoval se telefon nabíječky už po zhruba 6-7 hodinách používání. Uvidíme také, jak si telefon povede v našich standardizovaných testech výdrže.

Celkové dojmy z dvoutýdenního používání jsou ale velmi pozitivní a vadily mi pouze dvě věci. Chybějící NFC a horší vyladění, které mi někdy pilo krev. Druhou položku ale může výrobce odstranit s aktualizacemi a doufám, že tak určitě brzy učiní.

Huawei Ascend P6 máme v redakci a připravujeme podrobnou recenzi. Ptejte se nás na to, co vás zajímá v diskuzi pod tímto článkem.