Meizu m2

V našich bleskových recenzích dáváme často prostor přístrojům, které se pohybují v nižších cenových kategoriích. To této skupiny patří také testované Meizu m2, jehož cena bude pro mnohé uživatele největším lákadlem. Tedy přesněji řečeno cena a design. A vlastně i displej, konstrukce, … No, tentokrát je toho prostě mnohem víc.

Design a konstrukce: barevný svět v hrsti

Meizu rozhodně není výrobce, který si dává kdovíjak záležet na originálním konstrukčním řešení. To však neznamená, že jeho modely nejsou hezké. Meizu m2 je velice elegantní přístroj s jednoduchým a čistým designem, který rozhodně neurazí. Naopak zaujme mnoha atraktivními barevnými variantami, což z něj dělá zajímavé zařízené pro mladší generaci uživatelů.

Konstrukce typu unibody je vyrobena kompletně z plastu a nemám k ní téměř žádné výtky. Vše drží pevně, telefon působí opravdu solidně a díky zaobleným hranám i příjemně padne do ruky. Snad jen záda by mohla trochu méně klouzat. Vzhledem k cenovce kolem 3 500 korun si však myslím, že není nač si stěžovat. Časy, kdy levné telefony připomínaly spíše rozvrzané plastové hračky, naštěstí již pominuly.

Pokud vezmeme v úvahu aktuální trendy, rozměry 140,1 × 68,9 × 8,7 mm dělají z modelu m2 velmi kompaktní zařízení. Ani hmotnost 131 gramů kapsu neutrhne. Na těle přístroje se nachází tradiční prvky jako microUSB konektor, hlasitý reproduktor (šikovně umístěný na spodní hraně) nebo standardní 3,5mm jack. Na pravém boku se na ideálním místě nachází zamykací klávesa a hned nad ní kolébková klávesa pro ovládání hlasitosti.

Zadní kryt bohužel nelze sejmout, a tak se ke slotům na dvě nanoSIM karty dostanete skrze šuplíček na levém boku. Jednu SIM kartu navíc můžete nahradit paměťovou kartou microSD. Nad 5" LCD displejem se nachází běžný telefonní repreoduktor, přední 5Mpx kamerka a také notifikační dioda, která ovšem nejde nijak nastavit. Zajímavé je, že pod displejem najdeme pouze jedno hardwarové tlačítko. Jiná tlačítka zde nejsou a to dokonce ani senzorová. Tento fakt vychází z konceptu ovládání systému Flyme OS (Android), který Meizu používá. K tomu se však vrátím ještě později, protože teď musím ještě dodat, že na zádech se kromě přisvětlovací LED nachází také čočka 13Mpx fotoaparátu.

Displej: kvalita za pár korun

V posledních letech jsme si už tak nějak zvykli na to, že displeje smartphonů jsou opravdu kvalitní a to téměř ve všech cenových relacích. U Meizu m2 to naštěstí není jinak a jsem si jistý, že potenciální uživatelé budou s displejem více než spokojeni. Jedná se o 5palcový zobrazovač typu IPS LCD, který krytý odolným sklem Dragontrail. Čitelnost na slunci je solidní a to i díky automatické regulaci jasu.

HD rozlišení 1280 × 720 px možná není největší, ale vzhledem k úhlopříčce zcela dostačující - jemnost displeje je solidních 297 ppi. V čem však displej Meizu m2 trochu ztrácí jsou pozorovací úhly. Ne že by se na něj nedalo koukat, jen kontrast se při pohledu z úhlu zřetelně mění, což není zcela obvyklé. Zmínit musím také trochu nepřesné zobrazení barev, čehož si všimnete hlavně u fotografií, které na telefonu vypadají dost jinak než na počítači.

Zvuk: sluchátka chybí... v balení

V oblasti zvuku od Meizu m2 nečejte žádné rekordy, ale jako základní přehrávač poslouží více než dobře. Integrovaný hudební přehrávač je jednoduchý, přehledný a nabízí také uživatelsky nastavitelný ekvalizér. Přehrávat si můžete hudbu ve formátech FLAC, APE, AAC, MKA, OGG, MIDI, M4A nebo AMR. Po připojení sluchátek, která však v balení chybí, tak bude nenáročný posluchač jistě spokojen.

To však neplatí o hlasitém reproduktoru, který příliš kvalit nepobral. Zklamala mne pak především jeho nízká hlasitost, avšak alespoň pro vyzvánění dostačuje.

Baterie a výdrž: čekali jsme víc

Baterie „em–dvojky“ má kapacitu 2 500 mAh a bohužel není vyměnitelná. Výrobce se chlubí pohotovostní výdrží až 28 dní na jedno nabití nebo 23 hodinami hovoru ve 2G síti. My jsme si však výdrž samozřejmě proklepli sami a ačkoliv výsledek není úplně špatný, čekali jsme trochu více.

Při běžném používání vám model m2 vydrží bez větších problémů jeden a půl až dva dny na jedno nabití. I při aktivnějším používání byste však měli vždy přežít do večera a ještě vám zbude nějaké to procento v rezervě. Při testu přehrávání streamovaného HD videa však Meizu m2 umřelo už po zhruba 6 hodinách a 40 minutách. Čekal jsem více.

Hardware a výkon: typický MediaTek

U modelu m2 výrobce použil čiset MediaTek MT6735 s Quad-core procesorem ARM Cortex-A53 4 × 1.3GHz a GPU Mali T720 GPU. V této kategorii zařízení se jedná o velmi rozšířený čipset, který nabízí solidní výkon, ale zároveň umožňuje zachování nízké ceny. K dispozici má 2 GB paměti RAM a 16 GB vnitřní paměti (cca 10 GB volných pro uživatele), kterou je možné navýšit pomocí paměťové karty microSDXC až o 128 GB.

Při běžném používání telefon běhá opravdu plynule a reakce jsou okamžité. Počítejte však s tím, že při náročnějších operacích se Meizu m2 dokáže opravdu zadýchat, typicky u náročnějších her, při zběsilejším prohlížení webových stránek nebo rychlém přepínání mezi mnoha spuštěnými aplikacemi. Musíte zkrátka přijmout nějaký kompromis, abyste se mohli dostat na tak nízkou cenu. Cílová skupina však podle mého názoru bude s výkonem spokojena, protože při běžném provozu spíše oceníte stabilitu, dobrou optimalizaci systému a plynulé prostředí.

Systém a uživatelské prostředí: netradiční Flyme OS

Meizu m2 běží samozřejmě na Androidu, i když to není úplně Android tak, jak ho možná znáte. Výrobce jej totiž významně upravil a pojmenoval jej Flyme OS. Během testování byl v zařízení Flyme OS 4.5.4l a v pozadí pak Android 5.1 Lollipop. Nejzajímavější jsou však úpravy, které výrobce v prostředí udělal.

Zcela chybí menu s aplikacemi – všechny ikony naleznete přímo na ploše, podobně jako u iOS. Pohyb mezi obrazovkami je klasicky do stran a kromě ikon na ně umístíte také widgety. Gestem, resp. tažením od horního rámečku si můžete zobrazit klasickou notifikační lištu s rychlým nastavením a gestem od spodního rámečku otevřete řádek s naposledy spuštěnými aplikacemi. Ano, gestem. Ovládání Flyme OS je totiž velmi zvláštní.

Zcela totiž chybí klasické Android klávesy. Tu pro přepínání mezi aplikacemi nehradilo gesto od spodního rámečku, akci Zpět provedete dotykem domovského tlačítka, které se vám odvděčí drobnou vibrací. Abyste se dostali až na domovskou obrazovku, musíte klávesu zcela stisknout. Je to velmi zvláštní způsob ovládání a popravdě jsem byl ze začátku opravdu zmatený. Myslím si, že pro běžné uživatele to není úplně přehledné a bude jim to určitě dělat problémy.

Na druhou stranu ale musím zmínit několik zajímavých vychytávek v ovládání. Například zamknout telefon můžete podržením domovské klávesy nebo si na displeji zobrazit tlačítko SmartTouch, které umí různé operace, jako je akce Zpět, přepínání mezi aplikacemi apod. Zmínit ještě musím, že Flyme OS je téměř dokonale lokalizovaný do češtiny, ale přesto sem tam narazíte na čínské znaky.

Fotoaparát a videokamera: levné překvapení

Fotoaparát pro mne byl vcelku příjemným překvapením. V kategorii zařízení kolem 3 tisíc korun mívá fotoaparát pouze účel odškrtnutí položky na seznamu výbavy, ale u modelu m2 s ním dokážete zachytit i celkem povedené snímky.

Fotografie jsou barevně věrné a dostatečně ostré, telefon si poradí i s náročnějšími scénami. Nelíbila se mi však celkem vysoká úroveň šumu, a to i za dobrého osvětlení. Při horším světle samozřejmě nic než šum vidět nemůžeme, ale m2 dokáže solidně pracovat s přisvětlovací LED, takže i večerní snímky mohou být použitelné.

Meizu m2 si poradí také se záznamem videa, a to dokonce ve Full HD rozlišení. Kvalita sice není nic extra, pro běžný záznam však zcela dostačuje. Pokud jste trochu hračičky, můžete si také pohrát s různými režimy focení. Nechybí panorama, focení selfies předním 5Mpx fotoaparátem, plně manuální režim nebo slow-motion. Integrovaná je čtečka QR kódů a skvělou funkcí představuje tzv. „Světelné pole“, díky které můžete vyfotit fotografii a zaostřovat na různá místa až následně po uložení.

Pro porovnání jsem připravil také fotografie z Meizu m2 a iPhone 6 (v tomto pořadí).

Konektivita: škoda toho LTE

Jak je u mnoha Číňanů zvykem, tak i Meizu m2 je samozřejmě Dual SIM telefon. Obě SIM karty jsou ve formátu nanoSIM a jednu z nich můžete nahradit paměťovou kartou. Asi první věc, která vás v tomto ohledu zajímá, je samozřejmě LTE. A tady přichází malé zklamání, protože model m2 neumí ani 800 a ani 900MHz LTE. V nabídce je pouze 1800, 2100 a 2500 MHz, takže například v Praze se na LTE dostanete, ale mimo velká města jste odkázaní na 3G a 2G data. Malou náplastí může být, že LTE je podporováno na obou SIM kartách.

Kromě mobilních sítí však takřka nelze chtít víc. Máme zde Wi-Fi 2,4/5 GHz, Bluetooth 4.0 včetně LE, nechybí ani A-GPS nebo GLONASS a k počítači se samozřejmě připojíte také skrze microUSB konektor.

Závěr: solidní smartphone s příjemnou cenou

Na Meizu m2 třeba nahlížet jako na zařízení, které si můžete pořídit již za necelých 1200 lahví od piva! Není to high-end zařízení, ale ve své kategorii rozhodně dokáže zaujmout. Svým designem a mnoha barevnými variantami se snaží cílit spíše na mladší uživatele a dovedu si představit, že mnohý rodič po tomto modelu může sáhnout jako po prvním smartphonu pro svého potomka. Konstrukce, design, displej, fotoaparát, výkon i operační systém a jeho optimalizace se řadí mezi kladné vlastnosti tohoto zařízení.

Lehce zklamaný jsem však byl z výdrže baterie a ovládání systému Flyme OS rozhodně nemohu označit za jednoduché a intuitivní. Po několika dnech jsem však přišel ovládání na chuť. Je prostě trochu specifické. Asi největší nevýhoda spočívá v absenci nižších frekvencích LTE.

Meizu m2 není nejlepší smartphone na trhu. Není ani nejlevnější a ani nejvýkonnější. Za tři a půl tisíce korun ale dostanete velmi vyvážený smartphone, který se rozhodně nebojím doporučit a nemusíte mít strach, že to budou vyhozené peníze.

Konkurence

Konkurencí Meizu m2 by rozhodně mohlo být vylepšené Xiaomi Redmi 2 s 2GB pamětí, které se cenově pohybuje ve srovnatelné hladině. S Meizu sdílí chybějící LTE a celkově jsou oba modely velmi podobné. Xiaomi disponuje stejným rozlišením, ale díky trochu menšímu displeji má vyšší hustotu bodů. Lepší je také výdrž baterie. Meizu zaujme vyšším výkonem, ale jeho ovládání je naopak trochu složitější.

• Recenze Xiaomi Redmi 2 – Má to háček

Pokud pro vás hraje prim LTE, tak by vaší pozornosti neměla uniknout odlehčená verze loňské vlajkové lodě LG, model LG G4c. Cena tohoto modelu se propadla o polovinu a dnes jej můžete bez problémů koupit hluboko pod 4 tisíci korunami. Jeho hlavní výhodou jsou všechny LTE frekvence používané u nás, povedla se také konstrukce a ovládání. Meizu má však navrch v oblasti výkonu, má lepší optimalizaci softwaru a také lépe fotí.

• Recenze LG G4c – Replika plná protikladů

Zmínit pak musím také Vodafone Smart prime 6, který byl obecně ve své cenové kategorii přijat opravdu skvěle. Kromě kompletní podpory LTE nabízí také 5palcový HD displej, solidní fotoaparát, kvalitní zpracování nebo čistý Android 5 Lollipop. V tomto srovnání Meizu vede hlavně výkonem, větší pamětí a také svým designem, protože Smart Prime 6 mi přijde celkem ošklivý.

• Recenze Vodafone Smart prime 6 – Moderní výbava za hubičku